Škola bez poražených (Thomas Gordon) aneb jak na efektivní komunikaci při výuce

Již dlouhou dobu jsem se chystala na knížku Škola bez poražených. I přesto, že je určena především školským pedagogům, věděla jsem, že si v ní najdu také něco pro naší domácí školu. Stále je co zlepšovat a efektivní komunikace je přeci základem domácího vzdělávání. Ráda bych se s Vámi podělila o některé zajímavé myšlenky uvedené v této knize.  

Thomas Gordon byl americký klinický psycholog, který byl průkopníkem v oblasti výuky komunikačních dovedností a metod řešení konfliktů. Učil lidi, jak lze díky efektivní komunikaci dosáhnout dobrých mezilidských vztahů v rodině, ve škole či zaměstnání. Je také autorem knihy Výchova bez poražených.  

Gordon ve své knize vysvětluje rozdíly mezi přístupy k žákům u různých učitelů. Liší se tím, do jaké míry jsou schopni akceptovat chování svých žáků. Pro některého učitele je například houpání se na židli přípustné, pro jiného už ne a taková činnost tím pádem vyvolá u učitele problém, který ho ruší v jeho práci, tedy ve výkladu a učení.

To, jaké chování dítěte je ještě přijatelné ovlivňují různé aspekty. Hranice tolerance určitého chování se hýbe a ovlivňují ji například emoce učitele, jeho soukromé problémy a starosti, které s výukou nemusí vůbec souviset, ale zaměstnávají jeho mysl.

Problém, který narušuje výuku, nemusí být samozřejmě pouze na straně učitele, ale také na straně žáka. Pokud dítě vnitřně něco řeší, není schopné se soustředit na výklad, učení ho vlastně ruší v tom, aby nalezlo řešení svého problému. Někdy to může být problém dobře a rychle řešitelný, jindy se může jednat o závažné věci.  

Ať je problém na straně učitele či žáka, vždy je základním klíčem k úspěchu neodmítavá komunikace obou stran.  

Pokud je komunikace odmítavá, vyvolává u jedné či druhé strany pocity frustrace a nepochopení (je jedno jak se cítím, nebereš můj názor či hodnocení, nebereš mě jako sobě rovného). Jedná se o neefektivní komunikaci neboli o tzv. komunikační bloky.  

Komunikační bloky jsou:  

  • nařizování, přikazování, rozkazování 
  • varování, vyhrožování 
  • moralizování, kázání “měl bys, máš” 
  • přednášení, poučování, logická argumentace, předkládání fakt 
  • rady, nabízení řešení 
  • odsuzování, kritizování, nesouhlas, obviňování 
  • hanlivé označování, vysmívání se, stereotypy  
  • analyzování, diagnostikování, interpretace 
  • chvála, souhlas, pozitivní hodnocení 
  • uklidňování, litování, utěšování 
  • otázky, zjišťování, výslech, křížový výslech 
  • stáhnutí se, odvádění pozornosti, sarkazmus, humor, ironie 

Základem efektivní komunikace je aktivní naslouchání 

Pokud je problém na straně žáka, je vhodné využít aktivního naslouchání. Jde o vyslechnutí si problému žáka bez hodnocení či navádění. Aktivní naslouchání pomáhá zpracovat silné emoce (očistné uvolnění), dostat se k jádru problému a vyřešit ho. Žáci se učí nebát se svých pocitů, analyzovat a řešit problém. Zároveň se buduje kladný vztah mezi učitelem a žákem, rozvíjí se vzájemná úcta a péče, ubydou kázeňské problémy. Nevhodná je naopak snaho o poučování, předkládání fakt, chválení a pozitivní hodnocení či neúčinné kladení otázek. Tyto aktivity fungují v případě, že žák problém nemá. Jinak vyvolávají pocit falešného zájmu, zúžení pohledu na věc apod.  

Aktivní naslouchání 

  • Je klíč k vedení aktivní diskuse, bez kritiky (přijetí toho, co dítě řekne), dítě se uvolní a nebojí říct svůj názor. 
  • Pomáhá překonávat odpor, pokud se dítě může vyjádřit a říci co mu vadí, dojde k uvolnění a může pokračovat v učení. 
  • Příliš závislým žákům pomáhá hledat řešení sám. 
  • Pomáhá během třídních schůzek.  

Aktivní komunikace v sobě zahrnuje zpětnou vazbu, která vyjadřuje respektování, chápání a přijetí žákových myšlenek. Díky nim dojde k pocitu uvolnění a podpoře další komunikace, dojde k vyřešení problému a žák se může soustředit na učení. Zároveň se buduje vzájemný respekt a pochopení. Aktivní naslouchání pomáhá zpracovat problémy na které dítě v průběhu života narazí. Podporuje růst, samostatnost, sebedůvěru a soběstačnost. Učiteli dává svobodu učit. 

V případě, že je problém na straně učitele, může u něj docházet k pocitům frustrace, ke vzteku, zlosti či naštvání, podrážděnosti, nesoustředěnosti, napětí či bolestem hlavy. Aby učitel mohl problém řešit, je nutné nejprve dobře identifikovat to, že problém je skutečně na jeho straně, a ne na straně žáka. Při řešení problému, který je na straně učitele, je možné působit na tři proměnné –  na žáka, na prostředí a na učitele samotného.  

Působení na žáka 

Pokud chci působit na žáka, je nutné použít správný způsob komunikace. Nesprávně zvolené konfrontační výroky mohou vyvolat odmítnutí změny chování žáka a zároveň nežádoucí pocity jako jsou například:  

  • je neschopný či hloupý 
  • není brán vážně 
  • stud, zahanbení, provinění 
  • snížení sebedůvěry 
  • potřeba se chránit 
  • zlost, snaha se pomstít 
  • stáhnutí se do sebe 

Nevhodná sdělení jsou taková, která  

  • obsahují řešení (určují, kdo rozhoduje, žák je brán jako ten, kdo je hloupý na to, aby vymyslel řešení problému) 
  • ponižují (plyne z nich, že žák je problematický) 
  • jsou nepřímá (nepřímá sdělení jsou nepochopena, vyvolávají nedůvěru a poškozují vztah žáka a učitele) 

Ani jedno z výše uvedených sdělení nedává žákovi informaci o tom, jak se učitel cítí a co prožívá. Žák tedy vlastně nemůže změnit své chování tak, aby pomohl učiteli problém vyřešit. Pro to, aby učitel přiměl žáka změnit nežádoucí chování, je nutné použít JÁ sdělení (nutno odlišovat od TY sdělení – například “neřvi, neběhej, to bys měl vědět, chováš se nerozumně” apod.).  TY sdělení je efektivní pouze v některých situací, například u velkých skupin či v případě ohrožení. 

Komunikační prostředek JÁ sdělení 

Při JÁ sdělení jde o srozumitelné, neobviňující, nehodnotící a konkrétní vyjádření.  Jde o upřímnou a otevřenou výpověď učitele o tom, jak se cítí. Pokud je to nutné, může po JÁ sdělní následovat aktivní naslouchání.  

Při JÁ sdělení učitel odhaluje to, jaký opravdu je. To může u někoho vyvolávat strach z toho, že ho ostatní odmítnou. Riziko zde ale vyvažuje upřímnost, opravdovost a autentičnost, které jsou pro ostatní přijatelnější než povrchní vztahy či nasazování masek. Má vliv na učitele a jeho chování, je to příležitost k osobnímu růstu nejen ve škole, ale i v osobním životě. Dává učiteli možnost naplnit své potřeby.  

Žáci jsou často překvapeni tím, jak se učitel vnitřně cítí. Ale pokud se s nimi jedná jako rovný s rovným, projevují vstřícnost a zodpovědnost. Žáci pak dříve či později začnou používat JÁ sdělení a vyjadřovat, jak se cítí.  

Problém a jeho řešení

Konflikty a jejich řešení  

Konfrontace vždy byla a bude součástí našich životů, je nevyhnutelná. Podle Gordona ale konflikt neukazuje kvalitu vztahu. Kvalitu vztahu určuje to, jak umíme konflikt vyřešit a také to, kolik jich máme nevyřešených. Často bývá vnímám negativně a obvykle je brán jako něco, co se buď vyhraje nebo prohraje (pozice autoritativní či permisivní) i přesto, že jej můžeme vnímat jako něco pozitivního a přínosného.  

Řešení konfliktu výhrami či prohrami je založeno na soutěživosti, tvrdohlavosti, nátlaku, bezohlednosti, neochot a, nedostatku úcty k potřebám druhých. Poražená strana odchází naštvaná. 

Gordon uvádí 3 metody řešení konfliktů: 

Metoda I – vyhrává učitel 

Tato metoda může být účinná v některých případech například “Okamžitě polož ten nůž”. Nebo v případě, že je velký počet lidí (v tomto případě je to často jediné možné řešení). 

V ostatních případech vyvolává u poraženého nepřátelství, neochotu poslechnout, snižuje motivaci, růst zodpovědnosti, spolupráci, tvořivost, morálku, produktivitu, inovace či zkoumání. Také snižuje možnost nalezení “elegantního řešení”. Ve vítězi pak často zvyšuje pocit viny. 

Metoda II – vyhrává žák 

Metoda II může být rychlím řešením problému, učitel něco ignoruje a nedělá z věci zbytečný rozruch. Současně vyvolává averzi až nenávist u toho, kdo prohrál. Ve studentech upevňuje sobeckost, neochotu spolupracovat a myslet na druhé. Studenti se stávají nezvladatelnými, nedisciplinovanými a náročnými. Ve třídě může vyvolávat chaos. I přesto, že podporuje tvořivost a spontánnost, učitel za ni platí vysokou cenu. Nevede ani k produktivitě ani k vysoké morálce. Tím pádem se v hodinách udělá málo práce. Zvyšuje pocit viny ve vítězi. Učitel ztrácí u žáka respekt.  

Obě uvedené metody obvykle vyžadují použití moci a síly. Moc je ale pro žáky i učitele destruktivní. Při použití moci se oběť více mobilizuje a tím roste potřeba větší síly a tím je méně času na výuku. Současně klesá vliv učitele na žáky, jelikož moc nepřesvědčuje, nevysvětluje nevychovává a nemotivuje. Při použití síly se učitel okrádá o vřelý vztah se svými žáky. U žáků moc vyvolává usurpátorství, sebestřednost, nezvladatelnost a sklony k tyranii.  

Používání hranic u dětí 

Hranice jsou pro děti důležité. Ukazují dětem, jak daleko mohou zajít, než se jejich jednání stane nepřijatelným. Když nejsou hranice jasně dané, vyvolává to u dětí nejistotu a úzkost. Hranice je však nutné určovat s žákovou účastí.  

Pokud učitel řekne, jak se cítí při určitém chování žáků, žáci vyvodí důsledky a své chování korigují sami, stejně jako to dělají dospělí.  

Metoda III 

Metoda III je využitelná nejen ve výuce, ale i při komunikaci s ostatními v rámci rodiny, přátel, kolegů, obchodních partnerů apod. Dává svobodu originálním a tvůrčím řešení. Jejím základem je používání JÁ sdělení a aktivního naslouchání. Z pohledu Metody III je konflikt nedestruktivní životní událost posilující vztah, něco, co můžeme využít pro zlepšení vztahů a nacházení nových řešení.  

Metoda III má několik stádií: 

  • vymezení problému (zásadní je určit potřeby všech zúčastněných) 
  • vymezení možných řešení (nezahrnuje hodnocení, všichni mají možnost řešení navrhnout, vše pečlivě zapsat) 
  • posouzení návrhů (analýza, dokazování, obhajoba návrhů, argumenty pro a proti) 
  • rozhodnutí 
  • určení, jak se rozhodnutí provede  
  • zhodnocení, jak bylo řešení úspěšné (zda se odstranil problém, pokud ne, je nutné znovu hledat řešení) 

Výhody Metody III: 

  • mizí nevole, nikdo se necítí poražený 
  • zvyšuje se motivace plnit rozhodnutí, jelikož funguje pocit účasti, lidé mají věci ve svých rukou – kontrola nad svým osudem 
  • často vznikají unikátní řešení, více hlav více ví, roste kreativita 
  • odpadá nutnost někoho přesvědčovat, používat sílu a moc, tím odpadá nutnost rozvíjet vyrovnávací strategie 
  • vyvolává vzájemný respekt u učitelů a žáků, zvyšuje zájem a důvěru 
  • pomáhá odhalovat skutečné problémy, tedy neřeší zástupné problémy a jde do hloubky 

Další téma, které kniha řeší se vztahuje přímo ke školním kolektivům (střetávání hodnot ve třídě) a poměrně široce se věnuje tomu, jak změnit školu, aby byla pro učení lepším místem. Pokud by vás tato témata zajímala, stejně tak jako mnoho praktických ukázek různých způsobu komunikace, pak neváhejte a knížku si přečtěte. Určitě si v ní najdete povědomé situace a praktické návody na to, jak komunikovat nejen se svými dětmi. Vše vychází ze skutečných situací a reálných konverzací mezi žáky a učiteli.  

Já osobně jsem si při čtení uvědomila mono věcí, které jsem již povědomě dělala. Jenom jsem si to v sobě neuměla tak pěkně a jednoduše pojmenovat. Znovu se mi potvrdilo to, jak je důležité:  

Pokud je problém – určit si, na čí straně je a podle toho dále postupovat. 

Když nám výuka nějak drhne, často je problém na mé straně. Obvykle je to nějaký časový pres, potřeba něco stihnout, abych pak mohla dělat něco jiného. Nebo mám pocit, že jsme toho v posledních dnech moc nedělali a mám tendence tlačit na pilu, pro mé čisté svědomí. Nebo jednoduše už chci jít vařit oběd, protože za chvíli budou všichni hladoví.  

Pokud je problém u Toníčka, je nutné zjistit skutečnou příčinu. Často mi totiž řekne, že je unavený, ale ve skutečnosti si potřebuje něco dodělat, chce se učit zrovna něco jiného, čeká ho návštěva kamaráda to je vždy jak na trní již od rána, v ulici bagruje bagr a on se potřebuje jít podívat, rozptylují ho ségry apod.  

Vyhýbat se komunikačním blokům.

Naslouchat a dát prostor.

Někdy něco na děti hrnu a zapomenu se zeptat, jak to mají ony. Přitom děti často umí navrhnout skvělá a kreativní řešení, která mě ani nenapadnou.  

Brát děti jako partnery.

Pokud děti mají možnost se podílet na tom co děláme, mají mnohem větší motivaci a chuť něco dělat. 

Říkat, jak to mám já, uvádět důvody proč něco dělám, své pocity a strachy. Být autentická.  

  

Naslouchání, autenticita, partnerství a respekt

Pokud stále váháte a nevíte zda je pro vás domácí vzdělávání to pravé, nechte se inspirovat mým e-bookem zdarma „Domácí vzdělávání v otázkách a odpovědích“ zde .

A naše cesta k domácímu vzdělávání je popsaná v dalších článcích. Jak jsme se dostali k domácímu vzděláváníproč jsem se rozhodla nedat děti do běžné základní školy. Přeji pěkné počtení 🙂

Lucie Arazimová
"Mým životním stylem a vášní je domácí vzdělávání. Ráda se učím nové věci a ještě víc mě baví předávat vědomosti dál zážitkovou formou. Těší mě pomáhat ostatním rodičům vzdělávat své děti doma a prožívat tak společný čas s nimi radostně a bez stresů."Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.