Jak probíhalo přezkoušení naší předškolačky Alenky na IV.

Na začátku prosince jsem s pětiletou Alenkou, která je tento rok na IV, absolvovala povinné přezkoušení pro předškoláky. V tomto článku vám chci shrnout, jak to probíhalo a co bylo předmětem přezkoušení.  

  V září mě paní ředitelka MŠ informovala o tom, že přezkoušení bude na přelomu listopadu a prosince a že nebude nijak náročné. Dostala jsem pár listů s dosti obšírnými obecnými informacemi, co by měl předškolák umět a také okruhy toho, co budou školkové děti během roku probírat. Žádné pracovní listy, nebo materiály jsme nedostali.

Ty obecné informace jsem tak prolétla, moc jsem je nestudovala. Bylo to asi 5 stránek docela komplikovaně popisujících informace, které jsem měla z doby kdy byl starší Toník předškolákem.

  Naše příprava probíhala tak, že si Alenka občas vypracovávala pracovní sešity určené pro předškoláky, měli jsme jich několik ještě po starším Toníkovi. K tomu jsme spolu řešily úkoly v různých dětských časopisech jako je například Méďa Pusík. Při malování postav jsem jí občas upozornila na počty prstů u lidí, náležitosti hlavy (hlavně uši, nos a krk). Také jsme trénovali rozpoznání počátečních písmen ve slovechvytleskávání slabik. Vycházela jsem z toho, co měl v zadání starší Toník při pohovoru v PPP před nástupem do první třídy na IV.  

    Alenka je přihlášená ve školce, do které již před dvěma roky chodila. Ze zdravotních důvodů jsme ji po roce odhlásili. Tím pádem znala prostředí školky, paní ředitelku a také tam potkala pár známých dětí. I přesto se dost dlouho rozkoukávala.

S sebou jsme přinesly ukázku jejích obrázků, výtvorů a některé vypracované sešity a časopisy. To jí pomohlo se trochu rozpovídat, jelikož začala popisovat co je na namalováno na obrázcích. 

    Přezkoušení probíhalo ve třídě starších dětí. Seděli jsme u stolečku s paní učitelkou, která přezkoušení prováděla. Přítomná byla i paní ředitelka. Já seděla hned u Alenky.  

Na úvod se paní učitelka ptala na to: 

  • jak se jmenuje  
  • kolik jí je let 
  • kde bydlí 
  • jaké má sourozence
  • co ráda dělá a jak si hraje
  • zda chodí ven na hřiště a jak si tam hraje
  • zda se vídá s kamarády
  • jaké má oblíbené jídlo, ovoce, zeleninu
  • zda doma pomáhá s nějakými pracemi
  • jestli má doma nějaké zvíře a jak se o něj stará

Alenka na všechno odpověděla, kromě příjmení, to neřekla. Odpovědi byly velice jednoduché a krátké. Například: “Co nejraději děláš?” “Kreslím si.” “Co nejraději jíš?” “Vývar.” “Jakou máš nejraději zeleninu nebo ovoce?” “Mrkev.”  

Nikdo po ní nic víc nechtěl. Nejvíce se rozpovídala o domácích zvířatech hlavně o její milované agamě Puntíkovi. Nakonec měla říct básničku a zazpívat písničku. To taky zvládla. 

Pak Alenka dostala dva pracovní listy. Úkolem bylo poznat v řadě postav největšího a nejmenšího, dále určit kdo je první a kdo poslední. Na dalším listu bylo počítání, konkrétně vybarvení určitého počtu jahod, banánů a listů. Poté počítala celkové množství ovoce na obrázcích. U toho ji zároveň vyzkoušeli z barev. Všechno zvládla dobře, pouze jednou se spletla.  

Posledním úkolem bylo namalovat jakoukoliv postavu. Rozhodla se, že namaluje maminku. Samozřejmě zapomněla na uši, nos a krk. Prsty namalovala vždy 3 😊 Nechali ji ale, aby si to opravila a doplnila. Takže domalovala nos a uši a dopočítala prsty na rukou, věděla, že jich tam má být pět.  

Nakonec se mě paní ředitelka ptala, jak se umí sama obsloužit, tedy oblékat se, zavazovat si tkaničky a čistit zuby. Povídali jsme si o tom, co jsme vyráběli a na jakých rodinných výletech jsme byli. Nakonec se ptala, zda Alenka pozná začáteční písmena ve slovech. Informovala jsem jí, že to trénujeme společně s vytleskáváním slabik. 

Paní ředitelka komentovala, že Alenka ještě neumí říct písmeno “ř “. Sdělila jsem jí, že již objednané na logopedii a tím to pro ni bylo vyřízené. 

Podle paní ředitelky bylo vše v pořádku a prý jsou vidět dobré předškolácké dovednosti. Celé to proběhlo v pohodové atmosféře, nikdo se nesnažil Alenku na něčem nachytat. Paní učitelka jí nechala dost času na odpovědi nebo se zeptala jinak, pokud měla pocit, že nerozumí otázce.   

Lucie Arazimová
"Mým životním stylem a vášní je domácí vzdělávání. Ráda se učím nové věci a ještě víc mě baví předávat vědomosti dál zážitkovou formou. Těší mě pomáhat ostatním rodičům vzdělávat své děti doma a prožívat tak společný čas s nimi radostně a bez stresů."Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.