Alternativní škola či domácí vzdělávání, to je oč tu běží aneb naše cesta k individuálnímu vzdělávání (IV)

Ano, opravdu. V době, kdy Toníček nastoupil třetí třídu ve školce, pro mě byla otázka jeho dalšího vzdělávání otázkou bytí a nebytí. Nebo alespoň jsem to v tu chvíli tak vnímala. Musela jsem se rozhodnout, jak budeme se vzděláním pokračovat dál.

  Kromě toho, že jsem se vzdělávala v oblasti domácí výuky, začala jsem v okolí hledat alternativní školy (státní či soukromé) a další možnosti. Bylo mi jasné, že čím více budu mít informací, tím lépe se budu moci rozhodnout.

Zároveň jsem měla veliké pochyby, jak to zvládnu, jestli nedělám chybu, vždyť většina ostatních dětí chodí normálně do školy a nic moc se s tím neřeší. Současně jsem vnitřně věděla, že to chci mít jinak, než jsem to měla kdysi já (více v mém předchozím článku zde).  Toníkovi se myšlenka domácí školy líbila. Můj muž si nejprve nebyl moc jistý, ale ve chvíli, kdy jsme měli dost informací, tak byl pro.

Alternativa existuje, ale ne vždy je dostupná

Opravdu se mi moc líbila jedna alternativní soukromá škola, která vznikla poměrně nedávno. Školné bylo únosné, ale vzdálenost bohužel ne. Věděla jsem, že jezdit každý den 2 x 30 km tam a zpátky je nereálné. Další škola, která by stála v úvahu a byla relativně blízko, zase měla školné 10 tis. měsíčně. To už na nás bylo moc. V podobném duchu jsem našla další školu, ta měla obě nevýhody současně.

Komunitní škola mi přišla fajn

Naštěstí jsem měla kamarádky, které mi daly kontakt na paní provozující komunitní školu. Brala si některé dny i předškoláky a ti pak měli možnost k ní nastoupit od září jako prvňáci. Učila děti ve svém domě ve vesnici 14 km od nás. Možnost společných cest s dětmi od kamarádek byla výhodou. Toníček měl možnost si vyzkoušet, jak to tam chodí. Byli společně na výletech a měli předškoláckou výuku. Přišlo mi fajn, že tam může chodit s někým, koho už zná, tedy s dcerami mých kamarádek.

Takže na výběr nám zbyla buď domácí výuka, nebo komunitní škola. Pokud by si Toník vybral komunitní školu, musel by být v režimu individuálního vzdělávání stejně jako kdybychom se učili spolu doma.

Vyřizování formalit

Dostala jsem se do fáze, kdy jsem musela začít zařizovat domácí vzdělávání. Objednala jsem nás do Pedagogicko-psychologické poradny (PPP), vyplnila potřebné dotazníky a požádala v Toníkově školce o vyjádření nutné pro vyšetření v PPP. Pokud Vás zajímají formality, které je nutné splnit pro vstup do IV, podívejte se na můj e-book zdarma .

Další nutností bylo vybrat kmenovou školu. To jsem chvíli trochu tápala, ale v tom mi pomohla skupina na FB – Domácí a komunitní vzdělávání. Našla jsem tam kontakty a začala oslovovat alternativní školy, které byly v okolí (nejprve bližším, později vzdálenějším) a zároveň nakloněny IV.

Bohužel všechny měly plno. Některé mi nabídly místo náhradníků. Nechtěla jsem čekat, až co zbyde a hledala dál. Nakonec mi pomohla paní Katka, která vedla komunitní školu, do které mohl Toník nastoupit. Dala mi kontakt na metodičku IV, která mi už rovnou řekla, která škola (nakloněná IV) má volno. Hned jsem se spojila s paní ředitelkou a domluvila s ní další postup.

Vyšetření v PPP

  Mezitím jsme se také konečně dostali na pohovor v PPP v Králově Dvoře. Dost jsem se toho obávala, moc jsem nevěděla, co mám čekat. Jelikož jsem v té době řešila zdravotní problémy dcery, nějak jsem nezvládla se na vyšetření připravit a zjistit si, jak to probíhá. U paní psycholožky jsme nejprve byli s Toníčkem společně. Bavili jsme se o Toníčkově anamnéze (raný vývoj, sourozenci, zájmy, zdravotní stav) a na základě dotazníku, který vyplňovala školka, také o školní anamnéze (různé dovednosti, chování ve skupině, samostatnost apod.)

Pak následovala část, kdy tam byl Toník sám a plnil různá zadání. Z nich se hodnotí rozumové schopnosti předškoláka:

  • Orientace v čase (včera/dnes/zítra, ráno/poledne/večer, řazení událostí podle děje, roční období
  • Třídění věcí podle velikosti, délky, množství, druhu
  • Materiály, z čeho jsou věci vyrobeny
  • Logické úvahy o pojmech (co mají např. podobné stůl a židle)
  • Pravolevá orientace
  • Barvy (i doplňkové)
  • Početní představy (kolik je dnů v týdnu, kolik nohou má člověk, pes..)
  • Počítání do 10 a zpět

Dítě by mělo znát své jméno, příjmení, bydliště. Dále by mělo umět vyslovovat správně všechny hlásky, rozpoznat první a poslední hlásku ve slově, poznat geometrické tvary, vytleskávat slabiky, něco přednést či zazpívat. Toníček maloval také postavu, hodnotí se držení tužky, případně třeba i to jak umí dítě stříhat. Další co je důležité, je slovní zásoba, případné logopedické poruchy a manuální zručnost.

Toník to zvládl skvěle, překvapivě rychle a hodnocení, které jsme na místě dostali, bylo povzbudivé.  Toník měl problém rozeznat poslední hlásku ve slově. Neměl dobré hodnocení u namalované postavy, ale tam došlo trochu k nedorozumění. Toník dostal zadání, ať namaluje postavu. Toník prý řekl, že namaluje kostlivce. A maloval, tedy samozřejmě bez uší a vlasů (tak jak to správně kostlivec má), což bylo špatně. On moc nepochopil, že jde právě o to, že ta postava má mít veškeré náležitosti. Tomu jsme se pak ale společně zasmáli. Ještě tam měl další dvě drobnosti, na kterých jsme měli zapracovat.

Dostali jsme rady, co a jak můžeme trénovat a zlepšovat. Písemné vyjádření bylo vyřízené do týdne, včetně doporučení na materiály k procvičování předškoláckých dovedností.

Poslední, co bylo potřeba udělat, bylo zaslat přihlášku do školy společně se všemi ostatními doklady, tedy vyjádření z PPP, doklad o vzdělání a žádost o IV. Vše proběhlo korespondenčně a začátkem července jsme měli vše vyřízeno včetně potvrzení o zařazení do IV.

Proč nevyšla komunitní škola?

Současně se vším tím vyřizováním formalit, jsme se s Toníkem museli rozhodnout, zda se budeme učit spolu doma, nebo zda bude chtít chodit do komunitní školy, kam chodil jako předškolák. Výběr jsem nechala na něm. Když řekl, že se chce učit se mnou doma, dost se mi tehdy ulevilo. Byla jsem ráda, že to máme vše za sebou a začala se opravdu moc těšit, jak si to spolu od září užijeme.

Pokud se rozhodujete, zda IV ano či ne, koukněte na můj e-book zdarma, který vám při rozhodování pomůže.

Lucie Arazimová
"Mým životním stylem a vášní je domácí vzdělávání. Ráda se učím nové věci a ještě víc mě baví předávat vědomosti dál zážitkovou formou. Těší mě pomáhat ostatním rodičům vzdělávat své děti doma a prožívat tak společný čas s nimi radostně a bez stresů."Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.